Historie VW Brouk
Na počátku byl projekt lidového automobilu, který v první polovině 30. let vypracoval a postupně zdokonaloval Ferdinand Porsche, který se narodil 3. září 1875 v severočeské obci Maffersdorf (dnešní Vratislavice nad Nisou) v rodině klempíře.
V letech 1931 až 1934 v jeho konstrukční kanceláři ve Stuttgartu vzniklo několik prototypů lidových vozů s motorem vzadu, ale motocyklové firmy Zündapp a NSU, jimž byly tyto konstrukce určeny, se k sériové výrobě neodhodlali. V červnu 1934 uzavřel neúnavný konstruktér smlouvu s Říšským svazem automobilového průmyslu a získal tak finance potřebné k dalšímu vývoji projektu s teď už oficiálním označením Volkswagen. První funkční vzorky vznikly v období 1935 až 1936 v Porscheho garáži, tři desítky dalších byly v roce 1937 v automobilce Daimler-Benz. Na jaře roku 1938 dostal čtyřmetrový osobní automobil s dvoudveřovou karosérií typických oblých tvarů a plochým, vzduchem chlazeným čtyřválcem v zádi svoji definitivní podobu.
Mezitím byla v květnu 1937 založena firma Gezuvor, jejíž název byl zkratkou pro "Společnost pro přípravu německého lidového vozu", a o rok později 26. května 1938 byl nedaleko Fallerslebenu položen základní kámen budoucí automobilky a města pro její zaměstnance. Od srpna 1938 tisíce střádalů ukládali do spořitelen své marky v naději, že se snad už brzy dočkají vytouženého lidového automobilu. Koncem roku 1939 dosáhl počet předplatitelů vozu VW téměř 170 tisíc. Jenže nově budovaná automobilka se v rámci válečných příprav musela přeorientovat na vojenskou výrobu.
Místo úhledného Brouka se v roce 1940 v ještě rozestavěné továrně začaly vyrábět krabicovité terénní vozy KdF Kübelwagen (typ 82). V roce 1941 byly sice vyrobeny první sériové vozy Brouk s civilní karosérií, i ty však byly povětšinou určeny pro armádu. Souběžně s vozem Kdf 82 s pohonem zadních kol se od roku 1942 vyráběl i obojživelný automobil KdF 166 Schwimmwagen s pohonem 4x4 a sklopným lodním šroubem na zádi. Technicky zajímavý "vodník" byl vyvíjen současně s několika terénními verzemi velitelského vozu KdF s karosérií Brouka namontovanou na zesíleném podvozku s pohonem čtyř kol. Do konce války vzniklo v KdF Stadtu (budoucí Wolfsburg) necelých 70 tisíc automobilů, z nichž asi tři čtvrtiny vozů KdF 82. Už v květnu 1945 se téměř vybombardovaná továrna začala probouzet k novému životu.
Továrna se ocitla v britské okupační zóně a správou automobilky byl pověřen mjr. Ivan Hirst, zkušený technik a schopný organizátor. Během několika týdnů se podařilo v provizorních podmínkách rozběhnout výrobu prvních poválečných vozů Volkswagen Brouk s civilní karosérií a podvozkem zděděným z typu KdF 82. Do konce roku 1945 bylo vyrobeno 1785 automobilů, včetně typů 82 upravených na poštovní vozy a sanitky.V roce 1946 už produkce překročila hranici 10 tisíc automobilů a Brouk se začal prosazovat coby symbol poválečného znovuzrození německého průmyslu.
TECHNICKÉ PARAMETRY
MOTOR: | vzadu, vzduchem chlazený,čtyři válce proti sobě na plocho (boxer) = jeden z nejspolehlivějších motorů na světě, 1131 ccm, 1 centrální vašková hřídel, výkon 24-50hp při 3000ot./min.; jeden karburátor |
POHON: | zadní náhon; manuální čtyřrychlostní převodovka |
ROZMĚRY: | délka |
MAXIMÁLNÍ RYCHLOST: |
Říká se, že kdo se jednou sveze v Broukovi je ztracený. Brouk se mu dostane pod kůži a už ho nepustí. Broukaři se scházejí na srazech a závodech, na silnici se dva Brouci vždy zdraví blikáním a troubením. Brouk je dodnes nejupravovanějším autem na této planetě. Na jeho geniálním podvozku vzniklo nespočet sporťáků a bugin. I když dnes se vyrábí nesrovnatelně menší počty Brouků, než v době jeho největších prodejních úspěchů, pořád zůstává pro milióny lidí tím autem číslo 1 a nic na tom nemůže změnit ani jeho moderní nástupce "New Beetle". Brouk je auto, které zůstane člověku v srdci. Je to láska na celý život.
Výroba klasického brouka skončila v mexické továrně v srpnu 2003 - tedy 69 let po vytvoření prvního prototypu.